Český svět 

Hlavní menu
Domů
Zajímavé weby
Hledat
Chystáme
Kontaktujte nás
Pozvali nás
Otázky, odpovědi a ohlasy
Nejnovější zprávy
Splácím dluh
Inzerce
Inzerce
Odkaz na inzerci

Poslední zprávy

Pověsti z našeho statku Tisk E-mail

Se statkem čp. 29 v Dolní Řasnici, bývalou rychtou, je spojeno mnoho pověstí. Přinášíme ukázku jedné z nich.

 

Švédský tolar

 

Bydlel kdysi v Řasnici takový člověk, jmenoval se Francek. Tedy farář v Krásném Lese jej křtil jako Františka, ale ve vsi mu jinak neřekli, než Francek. Nebyl hloupý, ale takový jinačí, jaksi jednoduchý. Uměl třeba spoustu věcí, které jiní lidé neznají. Podle toho jak lezou mravenci, létají vlašťovky a zpívá skřivan dovedl dopředu předpovědět, zda bude veliká bouřka, nebo spadne jen pár kapek. Věděl, kde rostou nejlepší houby a kdy na ně jít. Sbíral také všelijaké kamínky a vyprávěl o nich neuvěřitelné historky. Třeba, že to je kámen, kterým někdo zabil jiného člověka, nebo že tenhle kámen je starší, než Frýdlantský zámek a hřeje v ruce… A jiné podivné nesmysly. Říkalo se o něm, že umí mluvit koňskou řečí. Jak to dělal nikdo netuší, ale pravdou je, že si rozuměl s každým koněm. I ten nejdivočejší si od něj nechal v klidu nasadit ohlávku  a poslouchal ho, i když Francek vlastně moc nemluvil. Závistivci o něm tvrdili, že je to tím, že má Francek koňskou hubu. Když se zasmál, ukazoval své veliké žluté koňské zuby a bylo to, jako když kůň zařehtá.

Francek dělal na statku  u Jomrichů kočího. O koně se staral vzorně, měl je vždy čisté, dbal, aby je postroje nedřely, ošetřoval jim kopyta, když zmokli, tak je vždy slámou do sucha vytřel. Byli to prostě jeho nejlepší kamarádi. Zato co se práce týče, dokázal zmotat co jen šlo. Hospodář mu třeba řekl: Zapřáhneš, naložíš tři pytle brambor a dovezeš je do Frýdlantu ke kostelu bratrovi. Složíš je pod Panenkou Marií, on tam bude čekat. Na Frýdlantském kostele bývalo místo (směrem od kostelní ulice) kde na výklenku byl dřevěný obrázek Panny Marie. Nebylo to proti hlavnímu vchodu, ani od fary, a tak si tady hospodáři dávali různé schůzky.

Francek naložil brambory, vyrazil od domu, ale cestou nějak začal o hospodářových slovech přemýšlet. Pootočil povoz a za půl dne dorazil místo do Frýdlantu do Hejnic. Zastavil u sloupu, na kterém je kamenná Panna Marie, složil brambory a čekal, který z mnichů z místního kláštera, obecně se jim říkalo bratři, si pro brambory přijde.

Večer se Jomrich vydal do Frýdlantu pěšky hledat kočího i povoz. Nenašel ho. Teprve druhý den mu jiný forman řekl, že jeho kočí i s povozem  stojí u Panenky Marie v Hejnicích. Druhý den večer dorazil rozzlobený pěšky do Hejnic. Francek stál s koňmi u sochy, koním nosil vodu z řeky, i trochu trávy jim sehnal… A hospodáři hlásil, že bratři za brambory děkují a budou se za hospodáře modlit…

Jednou poslal hospodář Francka orat na pole pod Domrichem. Věděl, že s koňmi to umí, že i na práci je svědomitý, ale přesto měl zase obavu, aby to nezvoral. Mohlo by se třeba stát, že by Francek obracel pluhem zem z kopce dolů, nebo že by brázdy vedly místo po vrstevnici po spádnici. Když prší, voda pak brázdou teče jako příkopem a zem odnese až na dvůr statku. Nemyslel si, že by Francek byl zas až tak hloupý, ale raději se šel za ním podívat.

Mezi tím už byl Francek dvě hodiny na poli. A měl pěkný kus hotovo. Jak se tak přehlédl po své práci, uviděl, že se na jedné brázdě cosi leskne. Šel kamínek sebrat, ale on to byl plíšek. Očistil jej o košili a on se leskl ještě více. Byl na něm dokonce jakýsi obrázek. Nechal koně stát a s tím divným kolečkem si hrál. A v tom okamžiku ho Jomrich našel. Francek mu plíšek ukázal. Jomrichovi bylo hned jasné, že je to peníz, ale nějaký podivný, možná i zlatý, ale takový hospodář neznal. Večer jej ukázali místnímu učiteli. Řekl, že je to peníz švédský, že ho tady ztratili nejspíš Švédové. Jedna baba ze vsi pak Franckovi řekla, ať peníz nikomu nedává, že dokud ho bude mít, tak bude mít i štěstí. Francek pak nosil peníz u sebe a o nedělích jej ukazoval chlapům v hospodě. Dostal za to vždycky pivo. A tak mu peníz skutečně nosil štěstí. Každý týden pivo zadarmo.

Jaká jsou fakta:

Na kočího Francka si vzpomněl i hospodář František Jomrich, když naposled v roce 2008 navštívil statek a procházel se po svých někdejších polích. Příhodu znal z vyprávění od svého dědečka. Jak skončil Francek si už nepamatoval, ale ta mince prý byla na statku ještě v  době druhé světové války, a nosila asi opravdu štěstí. Právě někdy během války se však ztratila.

< Předch.   Další >
Hledat
Statistika
Návštěvníků: 554673
Kdo je Online
Právě zde jsou
Hosté : 3

Nejvíce čteno

CeskySvet.info


Milan Maršálek - Facír | Baltská 42 | 460 14 Liberec XIV | tel.: 485124394, 603903238 | IČO: 13788914 | e-mail:
ceskysvet@seznam.cz


*